Slavnost

Příprava:

Několik dní před Štědrým dnem jsme uskutečnili již dříve zmiňovanou oslavu zimního slunovratu. Ohledně plánovaní jsme měli žádný výraznější problém, krom toho, že nás bylo o něco méně, než jsme původně plánovali. Po skončení slavnosti jsme ale za omezený počet účastníků byli rádi, působilo to komorněji.

Další zajímavou ‘úvodní‘ perličkou bylo ještě před slavností setkání s Pavlem Brndiarem z ČCS. Během rozhovoru o našich chystaných akcích jsme zjistili, že ve stejný den chceme provést hodně podobnou operaci z velké míry inspirovanou stejnou povídkou. Obě operace byly vzájemně v některých bodech odlišné, nicméně jsme se domluvili na krátkém společném setkání během operace.

Průběh:

Procházet městem jsme začali mezi sedmou a osmou hodinou. Neměli jsme nasazené masky, chtěli jsme se na úvod ztotožnit s klasickou atmosférou svátků tak, jak ji vnímají normální lidé. Dali jsme si svařák, prošli několika obchodními domy a zastavili jsme se v MacDonaldu. Potom jsme ještě chvíli procházeli ulicemi a v příhodné tmavé uličce za kontejnery jsme se převlékli do masek.

Reakce lidí, když jsme kolem nich procházeli v kostýmech a ve vlastnoručně malovaných maskách byly různé. V centru se někteří smáli a pokřikovali na nás. V zapadlejších uličkách a na méně frekventovaných místech byl zvláštní pocit všímat si, jak se nás někteří lidé snažili nevidět.

Po několika hodinách procházení Prahou jsme kolem jedenácté dorazili na domluvené místo setkání s druhou skupinou klaunů pořádajících slavnost. Obě skupinky se pouze symbolicky pozdravily a opět se rozešli. Setkání bylo krátké, ale i přesto to byl svým způsobem výjimečný a nevšední zážitek.

Ještě nějakou dobu poté jsem přemýšlela, proč na mě tolik zapůsobila právě tato část celé slavnosti. Jednoduše se sešly se dvě skupiny lidí provádějících dvě různé, ale podobné magické operace. Díky jistému druhu symbolického kontaktu se tak obě operace v jednom bodě částečně prolnuly.

Po rozchodu s kolegy klauny jsme zamířili slavnost ukončit. Byl to jednoduchý spontánní rituál. Několik symbolických gest, trochu kadidla, chvilka mluvení a delší chvilka rámusení. Primitivní, leč dynamické a účinné. Trochu jako dosti povedená oslava.

Výsledky:

Prožití slavnosti výrazně změnilo a prohloubilo naše vnímání vánočních svátků. Přirovnala bych je k dvojrozměrné herní grafice, která se po menším upgradu změní na 3D.

Jako veliký přínos jsme zhodnotili určité nahlédnutí do psychiky města a lidí z pohledu jiné role. S maskou jsme sami sebe vnímali jinak a jinak nás vnímali také lidé a my jinak vnímali je.

Již výše zmíněné protnutí dvou různých operací jednoznačně považuji za velice cennou zkušenost.

V neposlední řadě pro nás bylo také cenné ztotožnění se právě s tímto druhem povídky, jelikož se v budoucnosti chceme více zaměřit právě na praxi související s Lovecraftem a jeho následovníky.

Je pravda, že náš původní záměr vnímat jemněji role veselých a smutných klaunů tak úplně nevyšel. Mohli bychom se vymlouvat na neplánovaně malý počet účastníků, ale ve skutečnosti jsme se prostě nechali strhnout námi vytvořenou atmosférou. Nebylo lehké být v té chvíli veselým klaunem. Upřímně – vůbec nám to nevadilo.

Co chceme dodat:

Ačkoliv se o Slavnosti zmiňuji v textu jako o operaci, shodli jsme se, že provedenou akci nepovažujeme za operaci. Byl to spíše zajímavý experiment s atmosférou a psychikou s určitými rituálními prvky. Podle toho by měly být posuzovány všechny jeho části: účel, příprava, průběh i výsledky.