Za ruku s géniem mystifikace

Operace se sice neuskutečnila v plánovaný termín, v plánovaném počtu a plánované formě, ale uskutečnila se. Zatímco termín se posunul, aby se mohli zúčastnit i lidé, kteří účast neměli v plánu, počet účastníků se stabilizoval sám na nejlogičtější cifře. Nevědomky jsme totiž došli Hegelovské trojice. Antitezí a tezí byla nám lež s pravdou, kdežto jejich syntézu jsme rozpoznali v mystifikaci.

Příprava zahrnovala mapování vinohradských vinoték okolo Vinohradské třídy. Víno, zelené, jsme koupili hned v první a za větší cenu, abychom se vyhnuli stresu a hamižné snaze ušetřit na flašce zeleného. Ostatně idea zeleného nám v mystifikaci posloužila hned dvakrát. Nejdříve při mystifikaci, jejímž původním záměrem bylo vzdělávání v oblasti odrůd vína, které se jako mystifikace ukázalo až dodatečně. V druhém případě se nám zelené transformovalo do zeleniny, přesněji řečeno do zelí, které rovněž jako víno bylo vlastně spíše bílé.

 

Samotná operace začala rituální invokací génia B., která se a posteriori ukázala nejen magiky předstíranou, o což jsme usilovali, ale vlastně s géniem B. nijak nesouvisející. Ihned jsme se, lačni opravdovosti, vrhli do vymezování našeho cíle, kterým bylo pochopení nové mystifikace, mystifikace pravdou/skutečností. Abychom uspokojili zmíněný hlad a žízeň, přednesla se „Óda na radost z nápoje“ a nezůstalo se zdaleka jen u ód. Naopak, prováděla se invokace zcela opravdová ač již zcela nerituální. Génius B. byl s námi a nebylo mezi námi nikoho, kdo by pro génia neměl pochopení. Na mystifikaci jsme se vezli a zároveň jí viděli za každým rohem. Operace byla tak prožívána, že někteří diskutovali o důvěře, lži a nedorozumění tak vášnivě, že by si povrchní pozorovatel jistě zaměnil tak odevzdaně prováděnou magii s hádkou. Nejeden mystifikátor z našich řad ve svém zápalu mystifikoval i sám sebe.

 

Po básni

„Olus in fabula

inflexa tabula

lupus nae est satur

capra conservatur


Olis in tabule

inflexa fabula

lupus non est satur

capra nihilatur

přišlo zanedlouho na stůl i zmiňované zelí, jehož nedostatky v bělosti jsme již předem ošetřili jogurtem. Když už bylo naprosto jasné, že nová mystifikace je věcí génia, kreativnosti a že nová mystifikace opravdu mystifikuje pravdou (ideálně zbožnou), vyrazili jsme oblažovat mystifikací druhé. I přes poznatek génia B., pořízené za pobytu v kriminálu, kterého bachař poučil o tom, že latinu musí především sekat, pustili jsem se v naší svobodě do následující lumpárny:

Jeden z nás nastoupil do tramvaje, kde už druzí nenápadně předstírali, že jsou náhodnými cestujícími. Tam oslovil lidi a zeptal se, zda by mu někdo nedal 2000,- na letenku do Frankfurtu, s vysvětlením, že ztratil platební karty. Ostatní mu pak dali požadované peníze a nenápadně se vytratili po jednom pryč. (když nyní píšu tyto řádky, připadá mi ten nápad natolik dobrý, že by stálo za to ho i skutečně realizovat). Je zřejmé, jsme se těšili sami do večerních hodin a Útěchou z mystifikace jsme se utěšovat nemuseli, ač jí pohrdáno nebylo.

 

A ač se nedá říci, vzhledem k nesmírnosti našich záměrů, zda byla operace úspěšná, my si dovolíme tento fakt porušit a řekneme, že úspěšná BYLA!

Nakonec bych chtěl podotknout, že pokud budu nařčen, že jsem tímto stylem zápisu našeho génia prachsprostě vykradl, rád se k němu připojím do Pochodu plagiátorů, bude-li se ještě někdy konat, neboť tento náš umělec, jehož texty jsou i v Památníku národního písemnictví, se ho již zúčastnil.

1 komentář na „Za ruku s géniem mystifikace“

  1. Nevím, kolik stojí letenka do Frankfurtu, ale musím s Tebou souhlasit v tom, že je dobré tento nápad zrealizovat!

    Snad by bylo jen moudré říci:

    Obduco sallix in latensi,
    Abdo,
    cor dy anceps,
    abyssuf in aratis.